Značka image ve zkoušce, testovací kontejner a builder buildx se jmenovaly
kostky. Všechno to vzniká a mizí uvnitř jednoho běhu CI, nikam se to
nepropisuje a nic to nestojí — jen jsem to zkopíroval ze zvyku.
Jména v docker-compose.yaml (služba, container_name, svazek kostky-data)
zůstávají; ta se dotýkají uložených dat a patří k tomu úklidu ve #16.
Domácí runner běží v LXC. binfmt_misc je vlastnost jádra hostitele a do toho
se kvůli počitadlu kostek vrtat nebude — je produkční. tonistiigi/binfmt sice
hlásil úspěch, ale na hostiteli po něm nezůstala žádná registrace, takže
buildkit arm64 mezi platformami nikdy neuvidí.
Stejná dělba jako u binárek: doma se hlídá, na GitHubu se vydává. Zdejší
workflow staví nativní amd64 obyčejným `docker build` a zkouší ho spustit nad
každým pull requestem; žádný buildx, žádná emulace, nic, co by na runneru
mohlo chybět. Publikaci multiarch image převzalo .github/workflows/image.yml,
kde jsou běhouni plnohodnotné virtuály a emulace funguje bez zásahu.
Publikovat jde nově jen z tagu. Ruční spuštění nad větví by udělalo `:latest`
ukazující na rozdělanou práci.
gitea-actions