Aby se to dalo nechat běžet pořád, ne jen spouštět večer na notebooku.
pve-kostky.sh se pouští na uzlu Proxmoxu, založí kontejner a předá řízení
lxc-install.sh, který uvnitř stáhne vydanou binárku, ověří kontrolní součet
a zapíše službu. Ty dva jsou oddělené schválně: instalátor o Proxmoxu nic
neví, takže se dá pustit i v kontejneru, který sis založil sám. Podoba je
odkoukaná od community-scripts.org, ale nic z jejich frameworku se nestahuje
— jejich build.func si instalační skript hledá natvrdo ve vlastním
repozitáři, takže mimo něj nefunguje.
Docker se staví ze zdrojáků, ne z binárky: image pak jde sestavit pro obě
architektury a nezávisí na tom, jestli release proběhl. Zamčené závislosti
z minula dělají sestavení opakovatelné.
Compose používá síť hostitele, a to je podstatné. V bridge režimu vidí
kontejner uvnitř adresu 172.17.0.2, tabule ji poctivě nabídne a udělá na ni
QR kód — jenže z telefonu je nedosažitelná. Ověřeno, ne odhadnuto; kdo bridge
potřebuje, musí nastavit DICE_HOST.
Aplikace sama nepotřebovala změnit nic. DICE_DB, DICE_PORT a DICE_HOST
pokrývají obojí a v LXC má kontejner vlastní adresu v LAN, takže hledání
adres i QR kód fungují beze změny.
