Binárka má vědět, která je

Venku jsou čtyři soubory na release, tři systémy a k tomu zdrojáky. Když
někdo napíše, že mu něco nefunguje, není jak zjistit, co vlastně pustil.

Verzi zapisuje build.sh do verze.txt, kostky.spec ji přibalí a version.py ji
z rozbalené binárky přečte. Ze zdrojáků má přednost git describe, který ví
i o commitech nad tagem a o rozdělané práci. V CI se na tagu vnucuje
proměnnou, protože runner klonuje jeden commit bez značek.

Hlásí se přes --version, v úvodní hlášce serveru a v patičce každé stránky.
Zkouška v obou workflow ověří, že se do binárky opravdu dostala.

kostky.spec

@@ -5,12 +5,19 @@ Staví se přes `./build.sh`, ne ručně — ta se stará o to, aby výsledek je
 i na starších systémech, než je ten tvůj.
 """
 
+import os
 import sys
 
+# Verzi zapisuje build.sh těsně před stavbou. Když se pyinstaller pustí
+# ručně bez ní, binárka se postaví taky — jen se pak hlásí jako neznámá.
+datas = [("templates", "templates"), ("static", "static")]
+if os.path.exists("verze.txt"):
+    datas.append(("verze.txt", "."))
+
 analysis = Analysis(
     ["web.py"],
     pathex=["."],
-    datas=[("templates", "templates"), ("static", "static")],
+    datas=datas,
     noarchive=False,
 )