Binárka má vědět, která je

Venku jsou čtyři soubory na release, tři systémy a k tomu zdrojáky. Když
někdo napíše, že mu něco nefunguje, není jak zjistit, co vlastně pustil.

Verzi zapisuje build.sh do verze.txt, kostky.spec ji přibalí a version.py ji
z rozbalené binárky přečte. Ze zdrojáků má přednost git describe, který ví
i o commitech nad tagem a o rozdělané práci. V CI se na tagu vnucuje
proměnnou, protože runner klonuje jeden commit bez značek.

Hlásí se přes --version, v úvodní hlášce serveru a v patičce každé stránky.
Zkouška v obou workflow ověří, že se do binárky opravdu dostala.

build.sh

@@ -12,11 +12,18 @@
 # se do ní nedostane, takže kontejner k tomu není potřeba.
 set -euo pipefail
 
-VERSION=${VERSION:-3.11}
+PYTHON_VERSION=${PYTHON_VERSION:-3.11}
 BUILD=${BUILD:-.build}
 
-uv python install "$VERSION"
-uv venv --quiet --managed-python --python "$VERSION" "$BUILD"
+# Verze, kterou binárka ohlásí přes --version. V CI ji na tagu vnutíme
+# proměnnou, protože tam je repozitář naklonovaný na jeden commit a git
+# describe nemá o co se opřít.
+VERSION=${VERSION:-$(git describe --tags --always --dirty 2>/dev/null || echo neznámá)}
+printf '%s\n' "$VERSION" > verze.txt
+echo "Verze: $VERSION"
+
+uv python install "$PYTHON_VERSION"
+uv venv --quiet --managed-python --python "$PYTHON_VERSION" "$BUILD"
 
 # Windows dává spustitelné soubory venvu do Scripts/, zbytek světa do bin/.
 python="$BUILD/bin/python"