Obsluhovat to waitressem, ne vývojovým serverem Flasku

Flask pod pěkně naformátovanou úvodní hlášku vysypal červené varování, že
tohle není produkční server. Waitress je čistě pythonní, takže ho PyInstaller
zabalí bez řečí, a osm vláken pobere telefony u stolu i tabuli, která se
doptává každé dvě vteřiny.

Cestou se ukázalo, že hláška se nikdy nedostala do přesměrovaného výstupu:
mimo konzoli drží Python výstup v bloku a pouští ho, až program skončí —
jenže server neskončí. Zkouška binárky u Gitey si logovala do souboru a pak
ho vypisovala, takže celou dobu tiskla prázdno. Řeší to řádkové bufferování
v console.utf8(), kam to patří vedle té kódové stránky.

console.py

@@ -1,10 +1,10 @@
-"""Aby čeština prošla i tam, kde konzole čeká něco jiného."""
+"""Aby výstup prošel i tam, kde ho nikdo nečeká na konzoli."""
 
 import sys
 
 
 def utf8() -> None:
-    """Přepne standardní výstup na UTF-8.
+    """Přepne standardní výstup na UTF-8 a na řádkové bufferování.
 
     Windows sahá po historické kódové stránce (cp1252, cp852) všude, kde
     výstup není konzole — přesměrovaný do souboru, puštěný ze skriptu, ve
@@ -14,7 +14,14 @@ def utf8() -> None:
     Na konzoli i na ostatních systémech je UTF-8 dávno výchozí a tohle je
     tam prázdná operace. `errors="replace"` je pojistka pro zbylé případy:
     rozsypaný háček je pořád lepší než spadlý server.
+
+    Řádkové bufferování řeší druhou půlku téhož problému. Mimo konzoli
+    Python drží výstup v bloku a pouští ho, až se naplní nebo až program
+    skončí — jenže server neskončí, ten běží. Kdo si ho pustí na pozadí
+    s výpisem do souboru, našel by tam prázdno; přesně to dělá zkouška
+    binárky v CI. Pár řádek hlášky za to bufferovat nemá cenu.
     """
     for stream in (sys.stdout, sys.stderr):
         if hasattr(stream, "reconfigure"):
-            stream.reconfigure(encoding="utf-8", errors="replace")
+            stream.reconfigure(encoding="utf-8", errors="replace",
+                               line_buffering=True)